Mediální výchova v pojetí VOŠP.

Mediální realita

V dnešní době je těžké jednoznačně oddělit vlastní reálné zkušenosti a cokoli ostatního, co je zprostředkováno médii. Svými vlastními smysly, vlastní zkušeností můžeme obsáhnout pouze malý kousek světa kolem nás. Prostřednictvím médií však můžeme zažít a poznat mnohé. Média prostupují naším životem od rána do večera, ať chceme či nechceme, ať si to uvědomujeme či ne – žijeme v mediální realitě. Každý telefon, e-mail, reklamní leták, zaslechnutá zpráva – to vše souvisle propojuje naše životy s během médií.


Pedagogické cíleCíle

Představit studentům skutečné fungování dnešních médií, ukázat některé jejich silné i slabé stránky.

PojmyPojmy

událost, zpráva, zpravodajské hodnoty, redaktor, editor, vydavatel, manipulace

OtázkyOtázky

Následující otázky můžete použít k evokaci tématu, pro přemýšlení studentů nad jeho jednotlivými aspekty, nebo kontrolně závěrem hodiny.

  • Kdo určuje, co se do médií dostane a co ne?
  • Které zprávy v médiích postrádáte?
  • Dokážete rozpoznat v článku nebo reportáži, co jsou fakta o události a co názory, komentáře a hodnocení?
  • Odhalili jste už někdy v médiích nějakou chybu?

Hlavní sděleníHlavní sdělení

Níže jsou hlavní myšlenky, které by měly během hodiny zaznít a měly by představovat osu poznámek studentů – tedy to co by si měli studenti především odnést.

  • Média filtrují – vybírají, co nám nabídnou a co ne. Ne všechny události se dostanou do zpráv.
  • Vybrané události jsou pečlivě zpracovány do zpráv, které mají přitáhnout naši pozornost, tj. odpoutat ji od jiných zpráv nebo událostí.
  • Fakta a názory se v dnešních médiích mísí, měli bychom umět je rozlišit.
  • Média nejsou bez chyb, ovlivňování a manipulací.

Metodické poznámky k tématuMetodické poznámky

Následující blok obsahuje materiály, které Vám umožní seznámit se lépe s tématem a zároveň by Vám měly posloužit jako opora při tvorbě vlastní hodiny. Krátký průvodce těmito poznámkami je výše v podobě prezentace.

Mediální realita

Svými vlastními smysly, vlastní zkušeností můžeme obsáhnout pouze malý kousek světa kolem nás. Prostřednictvím médií však můžeme zprostředkovaně zažít a poznat mnohé z toho, co je jinak příliš daleko v čase nebo v prostoru, je příliš rychlé (a média pro nás zpomalí běh času) nebo příliš pomalé pro jeden lidský život. Média tak koncentrují události, poznatky, objevy, překládají je do řeči, která je nám – běžným čtenářům, posluchačům či divákům – srozumitelná a nabízejí nám je v mnoha podobách a formách po celých 24 hodin každý den.

V dnešní době je těžké jednoznačně oddělit vlastní reálné zkušenosti a cokoli ostatního, co je zprostředkováno médii. Média prostupují naším životem od rána do večera, ať chceme či nechceme, ať si to uvědomujeme či ne – žijeme v mediální realitě. Každý telefon, e-mail, reklamní leták, zaslechnutá zpráva – to vše souvisle propojuje naše životy s během médií.

Jak pracují zpravodajská média

Každý den se na světě stane nevyčíslitelné množství věcí, událostí, které si zaslouží alespoň částečnou pozornost někoho na tomto světě. Mediální prostor však není nekonečný, a i kdyby byl, nemáme nekonečně mnoho času všechny zprávy vyslechnout a pojmout. Média proto z množství událostí vybírají určité, které splňují jisté podmínky a náležitosti a pouze ty vyberou k dalšímu zpracování.

Pokud je událost již vybrána, je potřeba ji zpravodajsky pokrýt a vytěžit – získat relevantní informace, souvislosti, data, událost zaznamenat a zdokumentovat, z primárního materiálu poté sestavit ucelenou zprávu a správně ji zařadit do zpravodajského proudu. Málokdy si uvědomujeme, že zprávy, které čteme, slyšíme nebo vidíme, jsou jako jednohubky, které nám naservíroval pozorný hostitel, který si s jejich přípravou a aranžmá dal velkou práci (a nejen on, i on musel někde pořídit suroviny a polotovary, které zase připravil někdo jiný). Podobně za minutovou zprávou v televizi je úsilí velkého množství lidí – vydavatelů, redaktorů, editorů, moderátorů, každý se svými vlastními cíli a záměry.

Která událost se stane zprávou

Událost, která se aspiruje na to být vybrána do zpravodajského procesu a dostat se nakonec až na náš mediální stůl ve formě jednohubky, musí vykazovat tzv. zpravodajské hodnoty, atributy, které ji kvalifikují pro příslušné médium a jeho cílovou skupinu. Taková událost musí být

  • negativní, konfliktní – známé rčení říká „špatná zpráva (událost) je dobrá zpráva (mediální výstup)“. Média ze své povahy informují raději o věcech, které jsou špatně, které by měly být jinak, než o věcech, které jsou dobře.
  • jednoduchá, sdělitelná, pochopitelná – složitá, těžko uchopitelná, popsatelná a vysvětlitelná událost diváka neuchvátí, divák jí nerozumí a automaticky přepíná jinam, kde mu podají stravitelnější pokrm.
  • blízká, týkající se cílové skupiny – koho zajímá, co se děje v nějaké zapadlé vísce daleko v horách Jižní Ameriky? Pokud se tam ovšem nestane důlní neštěstí, které svojí zpravodajskou hodnotu nasbírá na jiných atributech.
  • překvapivá, nečekaná, bizarní – v záplavě všech možných událostí a zpráv nezaujme jen tak něco, musí to opravdu vybočovat z toho, co obvykle považujeme za běžné.
  • průběžná, vyvíjející se – jednorázová událost může i jeden den zaznít, ale následující den ji přebije jiná, aktuálnější. Pokud je naděje na pokračování, máte velkou šanci, že ji média neopomenou – média i jejich konzumenti milují seriály!
  • týkající se známé osobnosti, celebrity, velké skupiny lidí, velmoci – kdy jste naposledy slyšeli zprávu některém z kmenů na území Papuy nebo v povodí Amazonky? To už spíš uslyšíte o Elvisovi, přestože je již léta mrtev.
  • dramatická, vzbuzující emoce – třeba i zajímavou a důležitou zprávu o novém využití nanotechnologií, která může mít důsledky pro většinu lidstva, kdykoli přebije dojemný příběh ztraceného koťátka zachráněného z hluboké díry hrdinským hasičem.

Výběr zpráv a jejich řazení do výsledného formátu určuje šéfredaktor spolu s editory daného vydání, nasazení zpráv i jejich řazení za sebou podléhá dramaturgii daného média, která se odvíjí od cílové skupiny, na kterou médium svou činností míří, od záměrů vydavatele (majitele), je zde i vliv aktuálně nasmlouvaných reklam a inzercí (majitel média bude jistě zvažovat, zda do stejného vydání umístí celostránkový inzerát významné firmy a článek odhalující její nekalé tržní praktiky).

Fakta versus názory

Klasická zpráva jako žurnalistický útvar by měla obsahovat pouze ověřené, nezkreslené objektivní informace, fakta, jak je zaznamenali svědci události. Měla by být prostá všech hodnotících soudů a přívlastků, komentářů, autorských názorů, domněnek a analýz. Měla by informačně pokrývat pět základních zpravodajských otázek (v angličtině 5 W – five double U): kdo, co, kde, kdy a proč (Who, What, Where, When, Why – někdy se ještě přidává jak/How).

Názorová žurnalistika pak zpravodajskou část média rozvíjí, analyzuje, hodnotí. V dnešní době se obě části – zpravodajská i názorová – velmi často prolínají a může tak docházet ke zkreslením až manipulacím. Čtenář daného média by měl mít prostor seznámit se nejdříve s fakty, pokud možno úplnými a podrobnými (kde na to vzít prostor, že?), vytvořit si vlastní názor a ten následně porovnávat s komentátory, analytiky, experty. Vzhledem k tomu, že se oba žurnalistické proudy prolínají, měli bychom se naučit zpětně v článcích a reportážích oddělovat fakta a informace od jejich hodnocení a posuzování.

Média chybující, ovlivňující, přesvědčující a manipulující

I novináři jsou jen lidé, a tudíž dělají chyby. Práce žurnalisty je v neustálém časovém stresu, je potřeba dojet ještě tam, zavolat onomu, napsat to a to. I novináři si proto někdy práci zjednoduší, přejmou a zveřejní informaci bez ověření, použijí raději blízký než nezávislý zdroj, použijí ilustrační záběr, který ovšem může zavádět k jiné interpretaci atp.
Někdy se zdají události příliš banální a je třeba typicky v bulvárních médiích vše notně dokořenit, přiostřit, vylepšit, nebo dokonce od počátku nahrát, zinscenovat nebo vymyslet – zkrátka mediální realitu vylepšit. V těchto typech médií se nezřídka stává i to, že v budoucnosti dotčená a pomluvená celebrita na přípravě hanlivého článku o sobě ráda spolupracuje, protože i negativní reklama je reklama.

Samozřejmě se stává i to, že média v některé z kauz záměrně manipulují. Manipulačních technik je mnoho, nejsou vždy snadno odhalitelné, a všechny se používají s cílem podsunout názory, mínění čtenářů a diváků na danou věc, vyvolat konkrétní emoce a získat výhodu pro některého z aktérů. Pojďme se na některé z manipulačních technik podívat:

  • hodnotící přívlastky a skryté komentáře – v jinak zpravodajském sdělení najdeme drobná hodnocení, komentáře, citově zabarvená slova nebo věty typu „další vrtoch prezidenta“ (naznačuje, že prezident je vrtošivý), „nejlepší rétor na naší politické scéně“ (kdo to tvrdí, kdo lepší rétor – ten který protivníka překřičí nebo ten, který používá nefér argumenty) apod.
  • vybraní experti – snadno lze vybrat z desítek expertů daného oboru ty, kteří nám potvrdí to naše stanovisko, které chceme v novinách uveřejnit, těm, kteří by tvrdili něco jiného, prostor nedáme, předem je zesměšníme.
  • dobře informovaný zdroj – novinář má právo své zdroje chránit, zvlášť v citlivých případech. Stává se však, že toto označení se používá i pro informace získané od některé ze soupeřících frakcí, informace podstrčené, neúplné, někdy i zcela vymyšlené, které díky použití sousloví „dobře informovaný zdroj“ dostanou nádech senzace, věrohodnosti.
  • nevyvážený prostor pro strany – podobně jako v případě expertů, jednu stranu necháme se vyjádřit zcela, necháme ji argumentovat, hanět protivníka, druhé straně poskytneme v článku jednu větu, ještě speciálně vybranou, která ukazuje, že ta první měla vlastně naprostou pravdu.
  • skrytá inzerce – nejlepší inzercí je článek mimochodem zmiňující úžasné vlastnosti jistého výrobku, psaný objektivním žurnalistou. Jistou formou manipulace jsou také inzeráty v novinách napsané a zalámané jako klasické články a jen drobným písmem, které lze snadno přehlédnout, označené jako inzerce.
  • lži, výmysly, konstrukce, kachny – i tyto praktiky se používají, a i když je později poškozený vyvrátí, domůže se i satisfakce u soudu, přesto v hlavách mnohých zůstává pochybnost, jak to vlastně ve skutečnosti byla, zda nebylo na daném šprochu přeci jen trochu pravdy.
  • a celá řada dalších postupů, jak konkrétní fakta, události, lidi znevěryhodnit neno jim naopak důvěru dodat. Lze manipulovat čísly, grafy, z fotografií retušovat nechtěné předměty nebo osoby, spojovat nesouvisející části, vytahovat dávno odložená podezření apod.

MateriályZdroje

Pro podporu aktivit a cvičení tohoto tématu můžete využít následující materiály

CvičeníCvičení

1. Vyberte několik zpráv z poslední doby, o kterých se hodně mluví a píše. Rozeberte se studenty zpravodajské hodnoty těchto zpráv – díky kterým z nich jsou tolik atraktivní?
2. Zkuste ve vybraných článcích (můžete použít i pracovní list Fakta vs. názory) objevit názorový obsah – hodnotící přívlastky, explicitní názory a komentáře autora.