Mediální výchova v pojetí VOŠP.

Mediální nástroje

Média používají jako své základní nástroje základní stavební kameny našeho vnímání, myšlení a dorozumívání: slova a obrázky, samozřejmě s vědomím všech zákonitostí jejich fungování v našich myslích. Cílem médií je prostřednictvím slov a obrazů vyvolávat emoce, které nás podněcují k dalším akcím – i když tou akcí může být pouze to, že si zítra opět noviny koupíme nebo televizi znovu zapneme.


Pedagogické cíleCíle

Ukázat základní nástroje tvorby médií v dnešní audiovizuální době – propojení textu, event. mluveného slova a obrazu.

PojmyPojmy

slovo, obrázek, emoce, činy, titulek

OtázkyOtázky

Následující otázky můžete použít k evokaci tématu, pro přemýšlení studentů nad jeho jednotlivými aspekty, nebo kontrolně závěrem hodiny.

  • Jak slova a obrázky fungují v našich myslích? Co vyvolávají?
  • Jak je využíváme pro komunikaci?
  • Jak slov a obrazů využívají média?

Hlavní sděleníHlavní sdělení

Níže jsou hlavní myšlenky, které by měly během hodiny zaznít a měly by představovat osu poznámek studentů – tedy to co by si měli studenti především odnést.

  • Slova a obrázky jsou základní kameny komunikace.
  • Slova i obrazy mají sílu a moc vyvolávat emoce, formovat postoje člověka, přimět ho k činům.
  • Média umějí využívat znalosti zákonitostí procesu komunikace a elementární nástroje k tomu, aby své čtenáře, posluchače a diváky podnítila k činům, jak ve společensky prospěšném smyslu, tak i naopak.

Metodické poznámky k tématuMetodické poznámky

Následující blok obsahuje materiály, které Vám umožní seznámit se lépe s tématem a zároveň by Vám měly posloužit jako opora při tvorbě vlastní hodiny. Krátký průvodce těmito poznámkami je výše v podobě prezentace.

Základní stavební kameny myšlení a komunikace – slova a obrázky

Vynález, nebo spíše rozvoj řeči, znamenal pro vývoj člověka obrovský skok. Jako nikdy předtím v historii bylo najednou možné se domlouvat o světě kolem nás, o vnitřních pocitech, náladách a představách jednotlivců ve skupině, koordinovat své úsilí, cíle atp.
Začali jsme symbolicky označovat vybranými zvuky (a později zřejmě i graficky) konkrétní rozlišené a od zbytku celkového vjemu oddělené reálné objekty, vlastnosti nebo děje, vnitřní stavy a představy. Toto označení možná bylo ze začátku zcela různé a individuální i mezi členy jedné skupiny, ale velmi rychle se začalo sjednocovat – protože sjednocená symbolická pojmenování umožní dohodu ve skupině a tím pádem mohou všichni táhnout za jeden provaz.
Sjednocená pojmenování, to byla první slova a fungovala úplně stejně jako ta dnešní: zvuky, které v hlavách stejné jazykové skupiny vyvolají velmi podobné mentální představy, obrazy. Když se u nás řekne „pes“, většina z nás si představí nějakého konkrétního psa a ne například delfína (i když je zajímavé, že předci dnešních delfínů kdysi vypadali velmi podobně, jako psi :)).
Naopak, máme-li v hlavě nějaký zajímavý obrázek, představu, myšlenku, kterou nelze vyjádřit jedním slovem, popisujeme ji více slovy – vlastně v hlavách ostatních lidí malujeme společnými slovy obrázek, který vidíme jen my.
Samozřejmě nekomunikujeme jen slovy. Protože jsme velice vizuální tvorové, společně s rozvojem řeči jsme rozvíjeli i schopnost zachycovat a předávat obrázky přímo, v jejich přirozeném vizuálním tvaru. Obrázek jde do mozku (mysli) přímější cestou, slova to musí vzít oklikou přes sluchové centrum, které rozeznává zvukové vzory a ty teprve napojuje na vizuální představy (podobně jako psaný text, který také musí být nejprve rozeznán, aby mohl evokovat obrázky).
Jednoduchý obrázek (např. kresba pejska) se nám velmi rychle propojí s jeho zvukovou i textovou reprezentací (aha, na obrázku je pes), složitější obrázek si prohlížíme, projíždíme ho očima, hledáme známé vzory a propojujeme je do souvislostí daných obrázkem (na obrázku je např. několik psů, kteří v psím kadeřnickém salónu vyděšené očekávají, co paní kadeřnice vykouzlí z koule naježených chlupů, kterou má na stole – jaký obrázek teď asi v hlavě máte po přečtení předchozího textu? :)). Složitější obrázek tak rozkládáme do dílčích a zase skládáme v našich hlavách a při tom používáme popisky dílčích obrázků (slova), abychom ho pochopili.

Základní stavební kameny komunikace a médií – slova a obrázky

Média tyto základní prvky myšlení a komunikace využívají jako své základní nástroje, základní stavební kameny, samozřejmě s vědomím všech zákonitostí, které jsme se pokusili nastínit výše a mnoha dalších:

  • slova jsou popisky základních jednoduchých obrázků – objektů, jejich vlastností, dějů, vztahů atd.
  • slovy se dají malovat i velmi složité obrázky
  • slova i obrázky používáme v komunikačním procesu na obou stranách, při vysílání (vyjadřování) i přijímání (pochopení) sdělení
  • namalované (zachycené, vyfocené) obrázky si zvnitřňujeme, spojujeme si je s našimi životy, vciťujeme se do nich, podobné je to s obrázky, které si v hlavách sestavujeme ze slov
  • zatímco o slovech (a jejich seskupeních) ještě občas pohybujeme, obrázky jdou do našich hlav kratší cestou (vidět znamená věřit)
  • slova slouží také k vyjádření pocitů, mají tudíž sílu pocity i vyvolávat
  • více než 2/3 celkového dojmu z mezilidské komunikace se děje vizuálně na základě nonverbálních signálů
  • dojmy, pocity, emoce jsou hybnou silou, která nás aktivizuje ke konkrétním akcím a činům

Cílem médií je tak prostřednictvím slov a obrazů vyvolávat emoce, které nás podněcují k dalším akcím – i když tou akcí může být pouze to, že si zítra opět noviny koupíme nebo televizi znovu zapneme.

Př.: Zajímavým příkladem, kterak i nepříjemná slova mohou nadchnout a stmelit národ je projev britského ministerského předsedy Winstona Churchilla po jeho nástupu do funkce na počátku 2. světové války. Oproti dnešním politikům Churchill nesliboval modré z nebe, říkal velmi nepříjemné skutečnosti, ale zároveň formuloval odhodlání bít se za spravedlivou věc („I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat…„).

Ti kdo se podílejí na tvorbě mediálních obsahů – od samotných profesionálních aktérů dění (politici, celebrity, sportovci), přes jejich mediální poradce, novináře, fotografy, až po šéfredaktory, editory a vydavatele – si velmi dobře uvědomují výše uvedené zákonitosti a využívají je k tomu, aby jejich konkrétní sdělení mělo přesně ten dopad, který potřebují. Vždy přitom berou v potaz konkrétní publikum, pro které je sdělení určeno, kontext dalších souvislostí, do nějž je potřebné ho zasadit, a podle toho volí použité prostředky a nástroje.

Př.: Dva významní státníci současnosti – ruský premiér Vladimir Putin a americký prezident Barack Obama. Podívejme se, jaké jejich fotografie zveřejňují, jaké jsou dostupné při vyhledávání na internetu. Určitě nás napadne při prohlížení fotografií několik otázek:

  • kdo fotografie pořídil? (někdo z rodiny, paparazzi, najatý profesionální fotograf)
  • kdo vybral ke zveřejnění právě tyto? (na kterých je Obama vždy pozitivní, řešící, vtipný, Putin vážný, silný)
  • komu jsou fotografie určené? (celému světu, českým čtenářům, domácím voličům)

Je jasné, že fotografie takto významných státních reprezentantů nebyly vytvořeny ani vybrány náhodně, že svým pojetím a obsahem říkají přesně to, co oba potřebují a že i tento mediální obsah jednoznačně přispívá k celkovému obrazu obou mocných mužů především u jejich domácího publika.

Síla slov – titulky

Mediální prostor je vždy omezený, nedostatečný pro to, co chtějí autoři sdělit, zároveň je velmi konkurenční, i v rámci jednoho média (jedněch novin). Proto se používají hesla, zkratky, titulky, barvy, poutavé fotografie, vše s heslem upoutat pozornost čtenáře, diváka, posluchače, zaujmout jeho pozornost alespoň na pár desítek sekund. Už během čtení titulku, který má obvykle rozsah do pěti až slov, musí čtenář zažít vzrušení, překvapení, musí cítit, že je svědkem něčeho výjimečného, čemu by měl věnovat minimálně svoji krátkodobou pozornost, ideálně své peníze a životní čas a energii. Proto se v médiích tolik cenní schopnost chytlavých formulací a popisů někdy až banálních záležitostí a psaní např. novinových titulků je svěřeno zkušeným a léty praxe prověřeným editorům.

MateriályZdroje

Pro dílčí aktivity a cvičení můžete využít následující materiály:

CvičeníCvičení

1. Zkuste spolu se studenty najít nejrůznější citáty a rčení na téma slova obrázky, např.:

  • Na počátku bylo slovo.
  • Jeden obrázek vydá za tisíc slov.
  • Vidět znamená věřit.

2. Pomocí několika vybraných obrázků zkuste se studenty najít základní vztahy slov a obrazů. Vyberte několik obrázků a rozdělte je tří kategorií:

  • jednoduché obrázky, které lze popsat v podstatě jedním slovem nebo souslovím (veverka, Velká čínská zeď, Mona Lisa, apod.), u kterých si všichni představíme téměř to samé, jakmile označení zaslechneme nebo uvidíme
  • složené obrázky, které ukazují nějakou ne zcela běžnou situaci, ale přitom se dají docela dobře popsat slovy
  • složité obrázky (abstraktní obrazy, velké obrazy, zvětšeniny mikroskopu apod.), které se slovy popisují velmi těžce

Rozdejte obrázky náhodně po třídě s úkolem popsat daný obrázek co nejméně slovy, ale zároveň tak, aby ostatní byli schopní si obrázek co nejlépe představit. Výsledkem cvičení by měla být diskuze nad tím, jak vlastně slova obrázky v našich hlavách fungují, jak umožňují komunikaci, přemýšlení, učení atd.
3. Zadejte studentům, aby zjistili následující fakta a zakusili se následně nad nimi zamyslet:

  • Za co konkrétně dostal Barack Obama v roce 2009 Nobelovu cenu za mír?
  • Proč je premiér Vladimir Putin v Rusku tak populární?
  • Jaký vliv na obě skutečnosti mají média a budované mediální obrazy obou mužů?

4. Ukažte studentům formou cvičení, jak těžké je vymyslet správný a přitom poutavý novinový titulek. Můžete použít připravený pracovní list, nebo si najít vlastní články. Titulek by měl

  • obsahově shrnovat podstatu článku
  • poutat a provokovat k přečtení
  • tvořit větu
  • být pro čtenáře srozumitelný